Národní cena za studentský design 2023

Štěpán Pryszcz, absolvent oboru Průmyslový design, získal celorepublikové ocenění "Dobrý studentský design" ve významné designerské soutěži Národní cena za studentský design. Cena byla udělena za maturitní práci "Stroll - psí vodítko", kterou Štěpán obhajoval v květnu 2023 a vedoucím maturitní práce byl vedoucí oboru MgA. Martin Růžička.

Velká gratulace!

Mezinárodní porota soutěže o Národní cenu za studentský design 2023 zasedala v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze 7. září 2023. Hodnotilo se 109 nominovaných prací a porota rozhodla o titulu Národní cena za studentský design *GRAND, Národní cena za studentský design *JUNIOR, 6 prací ocenila jako Excelentní studentský design a 13 pracích přidělila titul Dobrý studentský design.  Slavnostní vyhlášení soutěže proběhlo dne 6. 12. 2023 v plovoucí Gargo Gallery a finálové práce jsou součástí výstavy "Nový (z)boží!" v Galerii České spořitelna v Rytířské ulici od 6. 12. 2023 – 15. 02. 2024.

 

Rozhovory k Národní ceně za studentský design 2023 – Štěpán Pryszcz 

Seznamujeme vás s účastníky soutěže Národní cena za studentský design 2023. Mít psa je nejen zábava, ale také zodpovědnost. Mimo jiné vás čeká spousta procházek, a to může vám i vašemu psímu společníkovi zpříjemnit třeba nápadité vodítko. V následujícím rozhovoru vás Štěpán Pryszcz seznámí se svým vodítkem Procházka.

Do soutěže ses přihlásil se svým vodítkem Procházka (Scroll). Co tě vedlo k tomu pustit se právě do práce na psím vodítku, vnímal jsi, že je zde „mezera na trhu“, kterou je třeba vyplnit?

Do práce na psím vodítku mě donutil můj vlastní vztah k této problematice. Při venčení dvou psů jsem narazil na problém. Měl jsem v každé ruce jedno vodítko, takže zvedání exkrementů a vedení psů bylo obtížné. Proto jsem přišel s tímto nápadem a zároveň zakomponoval hračku do těla vodítka. Mojí vizí byla dualita dvou materiálů kolidujících do sebe.

Čím se tvé vodítko od těch ostatních odlišuje?

V tomto se mé vodítko liší od ostatních – není to jen designové vodítko, ale vodítko, co zabaví páníčka i psa. Svým tvarem a funkcemi nabízí spoustu možností. Připnutí více psů či zmíněné přetahování a hraní si se psem.

Jaké materiály byly při výrobě použity? Kdo ti pomohl z realizací tvého návrhu?

Model vodítka byl vytisknut na 3D tiskárně. Následně byl broušen a lakován, dokud jsem nedospěl k hladkému povrchu. Ovšem kdyby se vodítko vyrábělo z reálných materiálů, tak by tělo hračky bylo z pevné pryže a tělo samotného vodítka z plastu, který by se neštěpil, aby nemohlo dojít k poranění úst psa při nechtěném zakousnutí mimo pryžovou část. S realizací mi pomáhal pan učitel Mgr. Art. Martin Růžička.

Pochopila jsem tedy správně, že máš doma psa? Vyzkoušel jsi už vodítko v praxi? Jsi s vodítkem spokojený, nebo ještě cítíš potřebu něco vylepšit?

Doma psa mám, ale vodítko jsem v praxi nevyzkoušel, protože byl zhotoven pouze model, u kterého by hrozilo možné rozbití. Vždy se dá něco vylepšit a upravit. Osobně bych na vodítku něco upravil, ovšem byly by to pouze malé detaily. Celkově jsem s vodítkem spokojený a myslím si, že jsem vychytal většinu chyb.

Při nápaditém spojení funkce vodítka a hračky mě napadá otázka, zda pes nemůže mít někdy problém rozlišit, kterou funkci chce zrovna uživatel uplatnit. Nemůže se například stát, že méně disciplinovaný pes se bude chtít začít přetahovat, když ho budeme zrovna chtít jen vést?

Problém s méně disciplinovanými psy bude asi pokaždé. Jestli sám majitel nevycvičí svého psa dostatečně, může k tomuto problému dojít i při vedení psa s klasickým vodítkem. Pes si může toto vodítko splést s přetahovacím lanem a bude mít nutkání ho kousat. Ovšem stává se to především u štěňat a mladších psů.

Co ti práce na tomto projektu přinesla? Naučil ses něco nového?

Práce na tomto projektu mi přinesla spoustu užitečných zkušeností. Jelikož jsem u tohoto projektu musel myslet na komfort psího majitele, tak i na psa samotného. Přiučil jsem se věci ohledně ergonomiky a praktičnosti.

Byla práce na tomto projektu časově náročná? Jak dlouho celý proces trval?

Práce na projektu byla pro mě zprvu náročnější, jelikož jsem dlouho nemohl přijít na řešení toho, jak spojit všechny funkce v jeden celek. Na projektu jsem strávil čtyři měsíce, hodně času mi zabralo skicování a přenesení mých vizí.

S jakými potížemi ses při designu potýkal? Přepadly tě během práce na projektu nějaké pochybnosti? Musel ses vypořádat i s komplikacemi?

Při práci na projektu jsem se potýkal s mnoha problémy. Jak už jsem zmínil, nedokázal jsem se dostat k správnému řešení. Chtěl jsem od vodítka až příliš funkcí na jeden objekt. Také jsem se dlouho pral s balancem. Jak velká musí být samotná kousací část pro psa? Pod jakým úhlem může samotná část být, aby nijak neohrožovala psa či páníčka, ale zároveň se zachovala jednota? Měl jsem pochybnosti, zda se mi má práce líbí, ale experimentoval jsem tak dlouho, dokud jsem nebyl spokojen.

Vodítko jsi navrhoval v rámci svého studia na škole AVE ART Ostrava (soukromá Střední umělecká škola a Základní umělecká škola). Jak jsi se studiem na této škole spokojený a v čem tě zdejší prostředí obohacuje?

Se studiem na škole AVE ART jsem byl spokojený. Vše, co teď umím, jsem se naučil tam. Škola mi poskytla veškeré znalosti a podklady, abych mohl své vize naplňovat. Učitelé na této škole byli vždy vstřícní a pomohli mi, když jsem si nevěděl rady.

Jaké další návrhy už máš za sebou, čemu se běžně věnuješ a s jakým výtvorem jsi nejvíce spokojený.

Mám za sebou řadu projektů jako design stoličky, rozkládacího konferenčního stolku, šachových figurek či žehličky. Ve svém volném čase se spíše věnuji malbě. Moje nejnovější malba v lidech vzbuzuje dojem, že se jedná o brutální či krvavý akt. Ovšem obrazem jsem chtěl znázornit lidi, co ubližují sami sobě, a to tím, že nemají svůj vlastní názor či myšlenku. Okrádají tak sami sebe o svobodu. Stává se z nich dav a splývají do jednoho těla s uvězněnou myšlenkou.

Nejvíce jsem spokojen s žehličkou Mizune (z japonského překladu voda), kterou jsem navrhl, jelikož jsem se inspiroval mým oblíbeným zvířetem a to rejnokem. U této žehličky jsem chtěl jít proti proudu a oprostit se od klasického držení žehliček. Přišel jsem proto s nápadem, že se žehlička bude držet podobně jako počítačová myš.

Mám rád také projekt Booko. Jedná se o rozkládací konferenční stolek. Rozkládání vypadá podobně, jako když otevíráme knihu. Stolek se dá takto rychle rozložit či složit a uschovat.

Co tě přivedlo k tomu se přihlásit do soutěže Národní cena za studentský design?

Pan učitel Mgr. Art. Martin Růžička mi nabídl, že bych mohl svůj projekt do této soutěže přihlásit. Řekl jsem si, že tím nemůžu nic ztratit, a tak jsem se to udělal. Navíc všechny potřebné podklady jsem již měl.

Jak důležitá je pro tebe reakce okolí na tvou tvorbu? Snášíš dobře kritiku?

S obrovskou kritikou jsem se zatím moc nesetkal, spíše s vytknutím některých nedostatků. Snažím se nenechat pohltit špatnými myšlenkami či pochybnostmi. Využití kritiky je dobrá možnost, jak projekt dotáhnout ještě dál. Zrovna u žehličky i tohoto vodítka, jsem bojoval s tím, že se tyto projekty panu učiteli moc nezamlouvaly. Ovšem posunul jsem práci na projektech tak daleko, že se mu i přes počáteční obavy projekt začal líbit.

Máš nějakou zásadu, kterou se snažíš v rámci své designérské práce řídit?

Asi konkrétní zásadu při tvorbě nemám. Snažím se držet projekty minimalistické a hravé tak, aby vás na prvním pohled takový projekt zaujal a probudil ve vás zvědavost zjistit, jak funguje.

Je pro tebe v designu důležitá otázka ekologie?

Ekologie je pro mě důležitá, ovšem při práci na některých projektech jsem ji v potaz moc nebral.

Kde hledáš nápady pro svou tvorbu?

Nápady pro svou tvorbu nejčastěji beru z přírody, jelikož ta samotná nabízí spoustu tvarů a možností. Rád se také inspiruji zvířaty, které mám rád. Dokáže to ve mně vzbudit větší kreativitu. Využil jsem této inspirace jak u žehličky, tak u konve na vodu, která připomíná tučňáka.

Kdo tě nejvíce ve tvé tvorbě podporuje? Za kým se jdeš poradit, když nevíš, jak dál?

V mé tvorbě mě nejvíce podporují mí rodiče. Mé práce se jim líbí, a to mě žene dál. Když jsem potřeboval radu ohledně daného projektu, se kterým jsem nevěděl kudy kam, dokázal mě popostrčit pan učitel Mgr. Art. Martin Růžička nebo Mgr. Art. Lukáš Dvorský.

Chtěl by ses designem živit?

Designem bych se rozhodně chtěl jednou živit. Našel jsem v něm svou vášeň a jsem rád, že mi dal design možnost mít práci, která mě baví a naplňuje.

Máš nějaký designerský nebo umělecký vzor? Kdo je pro tebe inspirací?

Designerský vzor úplně nemám. Nemám přímo jedince, kterými bych se inspiroval. Inspiruji se tím, co zahlédnu a vidím v tom možnost to nějak uplatnit. Mám ale oblíbeného umělce. Jmenuje se James Ensor. Líbí se mi, jak vyjadřuje své názory a pohledy na svět ve svých obrazech. Při malbě se jím často nechávám inspirovat.

Máš nějaký sen v oblasti designu? Čeho bys chtěl jednou dosáhnout?

Chtěl bych jednou propojit své nápady v designu s krajinářskou architekturou, kterou letos začínám studovat na vysoké škole. Celkově ale asi nejsem plně rozhodnut, jakým směrem chci jít. Mám rád design samotný, nenašel jsem přímo odvětví, které mě baví nejvíce.

Jak ses k designu dostal? Myslel sis odjakživa, že budeš designérem, nebo jsi v dětství snil o jiné profesi? Co pro tebe design jako takový znamená?

Jak jsem se k designu dostal, je celkem vtipný příběh. Vybíral jsem nové poličky do mého pokoje, najel jsem na stránky IKEA, kde jsem hledal, jakou si koupím. Na stránkách byla nabídka práce pro IKEA, a to přímo jako designér. Od malička jsem byl kreativní a rád jsem tvořil, a tak jsem si řekl, že by mě to mohlo bavit. Bylo to zrovna v období, kdy jsem hledal střední školu. Zabil jsem tak dvě mouchy jednou ranou. Měl jsem novou poličku a zároveň vybrané zaměření na střední škole.

Stává se, že tě někdy trápí tvůrčí krize? Máš nějakou strategii, jak ji úspěšně překonat?

Úplně se mi nikdy nestalo, že bych neměl žádný nápad. Co mi ale pomáhalo při začátcích na projektech bylo to, že jsem každou svou myšlenku házel na papír. Měl jsem takto přehled nad svými nápady a mohl jsem vybírat ten nejslibnější.

Na čem právě pracuješ? Jaké jsou tvé plány do budoucnosti a kam směřuješ?

Momentálně pracuji s kamarádem na vlastní značce s oblečením. Snažili jsme se přijít na způsob, jak při výrobě co možná nejvíce šetřit naši planetu. Proto jsme přišli s nápadem, že designy potisků budeme vytvářet již z použitých kusů oblečení. Kupujeme již použité oblečení, kterému dáváme nový smysl. Zároveň se snažíme ničím neplýtvat a využít každý kus. V momentální fázi stále experimentujeme s možnostmi, jaké látka nabízí. V mém současném plánu je vystudování vysoké školy a poté se rozhodnu, jak pokračovat dál. Možná na to přijdu již v průběhu.

Jak odpočíváš? Co tě kromě umění či designu baví a nabíjí energií?

Ve svém volném čase jsem rád stále aktivní. Ocením i chvíle klidu o samotě. Rád se starám o své pokojové rostliny, kterých mám plný pokoj. Tato aktivita je pro mě relaxační a baví mě sledovat, jak se mým rostlinám daří. Když se jim vede dobře, tak mě to vnitřně uklidňuje a nabíjí energií. Také mám rád fyzický pohyb, a to v podobě posilování či Air softu. Energií mě nabíjí myšlenka, že se jednou budu moct podívat do Japonska. Mám rád japonskou kulturu, tradice a jídla.

Co tě v poslední době potěšilo?

V současné době mě potěšilo to, že někdo projevil zájem o mou práci. To mi naznačilo, že dělám správnou věc, a že mé projekty nejsou zbytečné.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v tvorbě.

Julie Vojtková

 

Tisková zpráva